Kořeny vojenské hudby lze spatřovat již ve velmi dávných dobách, kdy byly pro zesílení lidského hlasu, pro povzbuzení vlastních bojovníků a k zastrašení protivníka užívány různé bubny, trubky, rohy… Tyto nástroje plnily signalizační funkci a byly považovány za prostředky k boji, nikoliv za hudební nástroje. Zmiňuje se o tom například tzv. vojenský řád Jana Žižky z roku 1423.
Vlastní vznik vojenské hudby je datován do období třicetileté války. Dosavadní intenzívní troubení a bubnování dostává novou funkci – rytmicky koordinovat organizovaný stejnoměrný pohyb nastupujících mas.
Od 17. století se objevuje určitá systemizace vojenských hudebníků. Nařízením dvorní válečné rady z roku 1777 byla hudební služba v armádě regulována přesněji. Bylo předepsáno střídmější oblečení, stanoveny podmínky pro zajišťování hudebního dorostu a jeho výchovy.
V roce 1822 vyšla „Nová ustanovení o plukovních hudbách“, která mimo jiné stanovila počet 10 hobojistů, hudebníků z povolání, a 24 bubeníků soustavně školených v hudbě.
Olomouc byla vpodstatě od svého vzniku významným vojenským pevnostním městem a i historie vojenské hudby v našem regionu má tedy hluboké kořeny a bohaté tradice.
V prvních desetiletích 19. století rakouská armáda uznala hudebníky za vojenskou odbornost a ponechala jim značnou volnost po stránce hudební. Vojenské hudby rakousko – uherské armády (s převahou českých hudebníků) byly velmi kvalitní.
S technickým vývojem v oblasti dechových hudebních nástrojů na začátku 19. století souvisí významný rozvoj vojenské hudby a vojenského dechového orchestru. Objevují se křídlovky, kornety, trubky různých ladění, tenory, barytony i helikony (tuby). Tím, jak se zlepšovala kvalita hudebních nástrojů, zvyšovala se i kvalita produkcí vojenských hudeb.
Začínaly se uplatňovat čtyři funkce vojenské hudby: užitková, slavnostní, umělecká a zábavná.
Působení vojenských dechových orchestrů na veřejnosti silně ovlivňovalo i vznik lidových dechových orchestrů i celkový vývoj dechové hudby.
Po vzniku samostatné Československé republiky v roce 1918 byly z bývalých hudebníků a kapelníků rakousko-uherské armády většinou české národnosti vytvořeny posádkové a později plukovní hudby.
Vytvoření vojenských hudeb si vyžádalo založení organizačního centra, kterým se stal inspektorát vojenských hudeb, v jehož čele stál inspektor vojenských hudeb.
Problém výchovy nové generace vojenských hudebníků byl vyřešen založením dvouleté Vojenské hudební školy v Praze roku 1923.
Dalším problémem se stala otázka jednotného nástrojového ladění, což byl důsledek působení českých vojenských hudebníků v různých zemích, ze kterých si přinesli i nástroje různého ladění. Teprve v roce 1929 bylo dosaženo jednotného nástrojového obsazení a stejného ladění, které umožnilo v plné míře rozvinout činnost vojenských hudeb. Byly úspěšné i v mezinárodním měřítku – pro příklad československá vojenská hudba v roce 1933 na soutěži vojenských hudeb v Paříži.
Po dvacet let své činnosti československé vojenské hudby dobře plnily své poslání. Velký význam měly zejména v pohraničí, kde podporovaly kulturní život našich hraničářů.
Po obsazení naší republiky německými fašisty v roce 1938 byla československá armáda a s ní i vojenské hudby rozpuštěny. Vojenská hudební škola byla zrušena.
V době okupace bylo v rámci tzv. vládního vojska zřízeno 12 praporních hudeb po čtyřiceti hudebnících, které prováděly záslužnou činnost šířením české hudby. Spadaly pod velení vrchního vojenského kapelníka Václava Tomeše.
Vojenské hudby vznikaly i při formování československé armády v zahraničí.
Po osvobození Československa v roce 1945 dochází k obnově československé armády i vojenské hudby. Byl opět zřízen inspektorát vojenských hudeb v čele s hlavním kapelníkem majorem Janem Uhlířem a obnovena Vojenská hudební škola pod vedením kapitána Jindřicha Pravečka. Bylo postaveno 16 vojenských hudeb po 42 hudebnících a velmi kvalitní Hudba hradní stráže.
Novodobá historie olomoucké vojenské hudby se datuje od roku 1945 pod hlavičkou hudby pěšího pluku. Za dirigentským pultem se vystřídaly tak významné osobnosti, jakými byli například Josef Potužník, Dr. Robert Šálek, Karol Mikuláštík, Adolf Hamerský, Karel Pitra, Jindřich Zbožínek, Otto Vymětal, nebo Vladimír Petera.
Po únoru 1948 přešla naše armáda do období rychlého dobudování v armádu nového typu. Je možno říci, že zlepšení materiálního zajištění vojáků a kulturně umělecké činnosti v armádě přispělo také k rozvoji vojenské hudební služby a vysoké kvalitě produkce vojenských hudeb.
V současné době probíhá reorganizace armády ČR, která výrazně zasáhla i vojenské hudby. Vojenská hudba Olomouc zůstává jedním z mála armádních hudebních těles, které mohou i nadále plnit své poslání, navazovat na bohaté tradice a dělat čest české hudbě u nás i v zahraničí.
